Hotel-Restaurant Chateau Kotěrase nachází v prostorech zrekonstruovaného tzv. nového zámku, uprostřed rozsáhlého zámeckého parku nedaleko města Kolína, cca 5 km v obci Ratboř, a cca 10 km od Kutné Hory.

Adresa: Komenského 40, 28141, Ratboř u Kolína
Telefon recepce: +420 321 613111
Telefon restaurant: +420 321 613100
Fax: +420 321 613101
E-mail: This e-mail address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it
web: www.hotelkotera.cz/

Otevírací doba restaurantu: 11:30 - 23:00 hodin každý den

Dokonalá souměrnost

23.8.2007 Proč ne? (příloha Hospodářských novin)
text: Michala KOMRSKOVÁ

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO PŘEDSTAVOVALO ZLATOU ÉRU ARCHITEKTURY, DESIGNU A UMĚNÍ, ALE I ŽIVOTNÍHO STYLU. Tu dobu připomínají vynikající restaurované stavby, muzejní ŽIDLICKÝ a galerijní exponáty nebo filmy. Podívejte se s námi na znovuzrození atmosféry první poloviny 20. století z dílny slavného architekta KOTĚRY.

Je to jako cesta časem. Když projíždíte Kolínskem, vidíte kolem sebe hezkou, ale nepřekvapivou krajinu s nijak udivující architekturou. Minete několik příkladů podnikatelského baroka z raných let devadesátých, pár šumperáků ze sedmdesátých let a také pár nijak výjimečných domků z poloviny minulého století. Potom však vjedete do Ratboře a narazíte na skvost: neobvykle a překvapivě citlivě rekonstruovaný dům architekta Jana Kotěry.

Někdejší vilu před čtyřmi lety získal a nechal opravit podnikatel Michalis Dzikos. Dům už kupoval s vědomím, že se jedná o Kotěrovo dílo, a přestože chtěl dům, původně určený pro dvě rodiny, přestavět na hotel, toužil zachovat atmosféru doby, v níž vznikal. S mladoboleslavským architektem Ondřejem Kukralem se jim povedlo vrátit vile lesk, který v době komunismu ztratila.

SYMETRICKÁ VILA

Rodině Mandelíkových patřil před válkou cukrovar, cihelna a velká část pozemků v Ratboři a okolí. Bydleli ve starém zámku a ve chvíli, kdy rodině přestal rozměry i uzpůsobením vyhovovat, rozhodli se postavit dům nový. Volba architekta padla na tehdy velmi populárního Jana Kotěru, mimo jiné autora ceněného muzea v Hradci Králové či právnické fakulty v Praze.
Protože dům měly obývat dvě rodiny, navrhl jej Kotěra přísně symetricky: rodiny sdílely pouze vstupní halu, zatímco pokoje, stejně jako kuchyně a zázemí pro služebnictvo, byly oddělené, i když v každém křídle umístěné stejně. Jeden z bratrů měl však výrazně modernějšího ducha, což podle dobových fotografií dosvědčuje vnitřní zařízení jeho části domu. Naopak druhý byl výrazně konzervativnější, vyžadoval proto zdobnost. Jeho polovina domu byla laděna až do baroka, včetně například zlatého slunce na stropě chodby.
Mandelíkovi tu žili do roku 1948, kdy jim byl veškerý majetek zabaven. Z vily se pak na čtyřicet let stala škola - a skoro by se chtělo říci naštěstí. Z domu se nestal sklad ani nezůstal opuštěný. Místnosti i hala byly rozděleny příčkami, ale k žádným nevratným přestavbám nedošlo. Navíc se dochovalo mnoho původních prvků, jen bylo potřeba je odhalit. Například linoleum překrývalo původní parkety, které při pozdější rekonstrukci stačilo jen zbrousit a přelakovat.
A tak se Mandelíkovým v roce 1990 vracela někdejší honosná vila sice opotřebovaná, ale nikoli zcela zničená. Rodina si však dům nechtěla ponechat a rozhodla se jej prodat. Vila několik let jako černý Petr putovala po mnoha realitních kancelářích, až si ji doslova našel nový majitel Michalis Dzikos, velký obdivovatel architektury a designu první poloviny 20. století. Spolu s architektem Ondřejem Kukralem se pustili do záměru vdechnout vile její původní atmosféru a eleganci.
»Majitel přesně věděl, že chce vrátit domu původní náboj,« říká Kukral, který celou rekonstrukci projektoval i řídil. »A já zas nemám potřebu předělávat Kotěru. Naopak mě těší se v jistém smyslu ukáznit, pracovat tak, aby cokoli nového bylo vstřebatelné pro Kotěru samotného.«

DŮM VSTÁVÁ Z POPELA

Když Kukral do vily poprvé vstupoval, věděl, že jeho práce je omezena hned několika mantinely: penězi, které je majitel ochoten investovat, potřebami hotelového provozu a statusem památkově chráněného domu. Bylo nutné, aby z jednotlivých pokojů, tedy původních ložnic, obývacích pokojů a kuchyní, vznikly samostatné apartmány, které nejen schválí památkáři, ale navíc budou vyhovovat návštěvníkům hotelu.
Díky pečlivosti slavného prvorepublikového architekta měl Kukral v lecčems jednodušší práci. »Když Kotěra dostavěl, měl dobrý zvyk nechat si stavbu zdokumentovat,« vypráví. »Měli jsme tak možnost vyrobit zařízení interiéru přesně podle toho původního.«
Na základě dobových fotografií se obnovila výmalba, její jednotlivé vzory se navíc volně užívaly v dalších částech domu a interiérových prvcích. Vzor dekoru z haly se tak objevil například i jako vzor tisku na koupelnových dveřích. Podle fotografií nechal investor vyrobit i nábytek a osvětlení.
V pokojích jsou sice umístěny repliky nábytku, ale ve veřejných prostorech, chodbách a hale je každý kus originál. Majitel objektu Dzikos je velký sběratel meziválečného nábytku. Kukral tvrdí, že leckteré kousky by závidělo i uměleckoprůmyslové muzeum. »Na chodbě je jedna Kotěrova skříňka s typickými osmiúhelníkovými nohami. Podle ní jsme udělali skříně pro celý dům,« říká.
Dům pro rodinu Mandelíkových Kotěra projektoval ve stejné době jako muzeum v Hradci Králové. Architekt se svým týmem jezdil pro inspiraci i tam. Hledali detaily, které nejsou příliš rozšířené, přesto kotěrovské. Například topení zakryl pro něj typickými ověskami, inspiroval se i barevnými kombinacemi. Kotěra měl tehdy v oblibě kombinaci šedé, černé a smetanové barvy. »Když architekt vymyslí něco, co se líbí, proč by to nepoužil i pro jiný projekt. Některé drobnosti jsme tak mohli opsat,« přiznává Kukral.
S památkáři se architekt i nový majitel vily dohadovali většinou bez problémů. »Přesvědčujeme je svou prací,« říká Kukral, ale připouští, že ani sami památkáři vlastně nemají zcela jasno, jak se orientovat v rekonstrukcích domů z 19. a 20. století. »Je to logické,« vysvětluje. »Jsou odborně zaměřeni spíše na středověk, ale protože jsme neudělali žádnou násilnou vestavbu a investor šel za rámec běžného přístupu, byli s námi spokojeni. Přestože nejsnazší by jistě bylo obnovit, zakonzervovat, nedoplňovat. To tu ale možné nebylo.«

JAK BY TO ŘEŠIL KOTĚRA?

Nejtvrdším oříškem se ukázaly být koupelny: původně byla na každém patře pouze jedna. »Prostory jednotlivých pokojů jsou natolik vzdušné, že jsem nechtěl lepit koupelny někam do kouta,« vzpomíná Kukral. »Proto vznikl prostor oddělený pouze skleněnými dveřmi. Je to rozhodně vstřebatelnější.«
Sám však připouští, že se pro architekta elegantním řešením pustil na tenký led toho, co jsou ochotni přijmout hoteloví hosté. »Jakkoli je to velmi efektní, lidé většinou chtějí standard,« říká. »Chtěli jsme být moderní, protože nás taková práce těší, ale museli jsme být i velmi opatrní, aby to nevadilo návštěvníkům. Sklo potištěné vzorem z původních dekorací je přesně ta hranice, která se ještě obecně snese.«
Oválná restaurace, která je k dispozici i nehotelovým hostům, je po koupelnách v pokojích druhým větším zásahem do původní stavby, kde pochopitelně chyběla, a Kukral pro ni v dispozici vily nenacházel místo. Pod zem ji umisťovat nechtěl. »Z restaurace musíte mít výhled,« říká.
Měl tedy dvě možnosti: pustit se do konfrontace a novým prvkem přiznat, že část domu není původní, nebo se podřídit a pokračovat v tvarosloví původní stavby. »Do Kotěry nemusíte vnášet nic nového. Chtěl jsem, aby dům zůstal jako otisk své doby, proto jsem na něj nelepil žádné skleněné kostky,« přiznává Kukral a se smíchem dodává, že své tvůrčí potřeby pro celkový dojem z dostavěné části raději zkrotil.
»Jak by to řešil Kotěra?« kladl si otázku architekt. Pak si všiml, že dvůr za domem byl volný, jen s naznačeným malým bazénkem. »Právě do této plochy jsme vsadili restauraci,« vysvětluje architekt. Vstupuje se do ní přes recepci, ale neobeznámený návštěvník sotva uvěří, že je o sedmdesát let mladší než zbytek domu. Ať se na restauraci díváte z jakékoli strany, stále ji vnímáte jako naprosto přirozenou součást domu.

JAKO ZE SAMETU

Když se začalo repasovat zábradlí z černé oceli a mosazných dílů, bylo jasné, že rekonstrukce se chýlí ke konci. Podle původní dokumentace se doplňovaly květináče na balkon, obnovovaly se i erby na fasádě s mandelíkovským »M«, obnovy se dočkala také měděná střecha. Tu, stejně jako ostatní měděné části, natřeli při opravě kyselinou, aby zezelenala a vytvořila tak přirozenou patinu. Architekt přiznává, že se mu nelíbí, když se sundá lešení a dům září novotou. »Dům není kulisa a pozlátková novota je příšerná. Mám rád, když dům působí přirozeně, zabydleně,« říká.
Zabydlený dojem se mu podařilo vytvořit i na fasádě. »Když dům natřete, vypadá jak potažený igelitem. Tehdy ale neexistoval jiný způsob, proto jsme museli vytvořit vlastní technologii,« vypráví. Štuk tedy dobarvovali přírodním pigmentem, který nanášeli přímo na fasádu. »Působí maximálně přirozeně. Jinak stárne, jinak opadává, ale barva je stále celistvá. Kdežto u klasických nátěrů se ulomí růžek a rázem je vidět, že pod ním je něco jiného,« objasňuje architekt. »Vypadá přímo sametově. Povedla se, není to zkrátka jen natřený barák.« NAVRÁCENÁ KRÁSA Zdařilou obnovu vily v Ratboři si pochvalují odborníci na architekturu. »Oceňuji podnikatelský záměr, kdy v době povrchních účelových věcí někdo dokáže nechat zazářit historii v jejím skutečném lesku,« hodnotí rekonstrukci Kotěrovy vily architekt a herec David Vávra. » Hotel Kotěra je mimořádný počin. Fascinuje mě i vášnivé pídění majitele a snaha vrátit domu dobové předměty. A chválím i přístavbu ve dvoře, která mi původně přišla tvrdá, ale se stavbou se sžila výborně.«
»Samozřejmě mi dělá radost, když sem přijede architekt Vávra a řekne, že si tu rád dává kafe,« přiznává Kukral. Ale největší radost mám, když se sem hosté vracejí. Už u nás vzniká vrstva lidí, kteří se nenakládají v pátek odpoledne do auta a neodjíždějí na chalupu, ale jezdí po Čechách a objevují je,« dodává Ondřej Kukral. Architekt, kterému se podařilo navrátit krásu jedné prvorepublikové vile.

***

Hotel a restaurant Chateau Kotěra najdete v Ratboři u Kolína. Každý z pokojů má originální atmosféru, doplněnou replikami i originály z původního zařízení. Ceny ubytování začínají na 2300 Kč za noc, v oranžerii na 1980 Kč. Přímo v hotelu je sauna, fitness, tenisové kurty, v létě i venkovní bazén. V hotelové restauraci si pochutnáte na středomořské kuchyni, zajímavá, i když nepříliš rozsáhlá je nabídka vín.

Jan KOTĚRA (1871 - 1923) Zakladatel české moderní architektury vystudoval Odbornou školu stavitelskou v Plzni a vídeňskou Akademii výtvarných umění. Mezi jeho nejznámější díla patří vodárna v pražské Michli, Mozarteum či Městské muzeum v Hradci Králové. Dům pro rodinu Mandelíkovu je jedním z projektů rodinných vil, které vytvořil ve svém vrcholném období v letech 1906 - 1913.

Ing. arch. Ondřej KUKRAL (1956) Absolvent Fakulty architektury ČVUT v Praze(1982). V roce 1990 založil s kolegou v Mladé Boleslavi projekční kancelář a zpracovával projekty nově vznikajících aktivit soukromých podnikatelů. Pro stálou klientelu navrhuje rekonstrukce staveb, v poslední době se specializuje na hotely. Projektoval i přeměnu Kotěrova Okresního domu v Hradci Králové na hotel.